Moře

V neděli jsme se narychlo domluvili s Marcelem, že se půjdeme podívat k moři. Původně chtěla jet většina lidí do města a z tama pěšky (jenže to je tak stejně daleko jako jít pěšky z campusu). Jelikož sněžilo tak to všichni vzdali a zůstali jsem jen mi 2 slováci a 2 češi... je to asi půl hodinky chůze (ještě, že mám v mobilu GPS jinak by jsme bloudili daleko víc) dost hustě sněžilo tak to bylo celkem nepříjemné ale tepoty kolem nuly jsou v pohodě.

S trochou hledání jsme našli bílou planinu o které by se dalo říct, že je asi moře :) odhrábneme sníh a podtím žlutý led (asi písek) o kus dál už je tmavě modrý.

Chceme s Honzou přejít k nedaleké zábraně proti vlnám z velkých kamenů. Slováci mají strach. Snažím se je uklidnit. Pár finů nám říkalo, že tady někde nedaleko je ostrov, kde v létě jezdí trajekt a přes zimu se jezdí auty normálně přes led. Po 50 metrech uslyšíme nepříjemné duté puknutí. Trochu znejistíme, tak uděláme větší rozestupy a jdeme dál. Raději nevědět, co to bylo :)

Po cca 200 metrech jsme na hrázi. Dál už je jen Švédsko. Nic nevidíme. Jen bílou tmu. Led je zasněžený a jak sněží z bílých mraků tak obloha splívá s horizontem. Připadá mi, že je moře do kopce. Zpátky jdeme na jiné místo na břehu a přes březový les se vracíme do obydlené oblasti a domů. Na zpáteční cestě se stavujeme v hypermarketu.

Domů přicházíme za tmy... po čtvrté. Dozvídáme se, že se pořádá grilování. Před vchodem do 18ky je altánek s grilem, který může použít kdo chce. Nemám foťák ale je nás tu asi 20. Pozoruji jak jsou jednotlivé národy 'naučené' grilovat. Bohužel jsme nebyli připraveni tak se dělíme o párky s Tomášem ze sloveska. S němkou, jihoafričanem, slovenkou a řekem sedíme u ohně až do 8mi a přitom popíjíme slivovici z pleskačky a kecáme.

Kluci zkouší atrakce na dětském hřišti

Je tady strašně moc komínů...

Pozor, tady začíná moře... neznalý by si ani nevšimnul. V pravo je vidět hráz na kterou se rozhodujeme přejít.

Bílou tmou jdeme přes zamrzlé moře k hrázi. Nedokážeme odhadnout vzdálenost na druhou stranu ale dhaduji tak 500 metrů. Je to zvlášní ale v bílé tmě člověk naprosto ztratí orientaci. Připadá mi to, že jdeme do kopce (copak může být voda do kopce???).

Uprostřed vánice na hrázi. Po levé straně je Finsko, v pravo je Švédsko

Stopa od projíždějícího sněžného skůtru, který si zkracoval cestu po ledu a v pozadí všudypřítomné továrny.

Nějak takhle vypadají čtvrťě s rodinnými domky tady v okolí.

Nehápeme to ale výherní automaty jsou v supermarketu hned u pokladen.