Jeden den bylo pěkně a rozhodl jsem se udělat si projížďku na kole. Byl jsem venku asi 3 hodiny a objel jsem celé jezero Pyykosjarvi. Podle mapy tak 12 km. Bohužel po chvíli co jsem vyjel tak se slunce schovalo za mraky.

Pošta

Cyklostezky jsou zde tvořeny asi 4 metry širokými cestami, vedou všude a všemi směry. Jsou pěkně nasvětlené a taky pěkně odhrnuté. Křížení silnic je všude kde to jde mimoúrovňové.

Tak dlouhé nápisy jsou tady běžné.






Makro

Zkušební černobílá fotka. Takových hromad sněhu napočítám jen na parkovišti před barákem alespoň 6.

-24

Pridavam fotky z minuleho vikendu kdy bylo -24, ano opravdu minus dvacetčtyři. Je to fakt velká zima. Dvoje elasťáky Ten den jsme se šli podívat na pláž Nallikari, je tady hotel a v létě pěkná písečná pláž.

Dukaz misto slibů, cca 10:00
Všimněte si jak je namrzlá ta budova vlevo

Pohled na záliv obklopující město.

Maják na výběžku pláže.

Pozorovatelna pobřežní hlídky

Hotel, ve kterém jsme se asi hodinu ohřívali. Uprostřed pod tou skleněnou kupolí je akvapark.

Škola atd.

ahoj, dnes jen bez delsiho komentare, posilam par fotek naší školy + něco co jsem nafotil tak mimo a nikam se mi to zatim nehodilo.

První fotkou, kterou dnes začnu je pohled na centrum města přes zátoku. Střed města tvoří několik ostrovů spojených mnoha mosty. Centrum je na pevnině vlevo, ty 2 velké budovy jsou postavené na umělém ostrově. Knihovna a divadlo. Místní na ně nadávají, protože jsou to hnusné betonové krychle a mají tak trochu pravdu.

Silnice, kterou musím každý den do školy přejít. Všude samé stromy. Oranžová budova vpravo je nemocnice pro studenty. Oulu, čtvrť Linnanmaa, ulice Yliopistokatu.

Stojany na kola jsou všude. Místní jezdí na kole pořád, i v -25. Nevím proč? Jestli je to kvůli tomu, že litr benzínu stojí 1,6 eur nebo proto, že 1 jízda autobusem 3 eura? Tohle je foceno u 'našeho' vchodu do školy, jen na tomhle mstě je asi 5 řad takových stojanů.

Uprostřed, jak je ta nejnižší budova tak je hlavní vchod, kterým chodíme mi. Jinak má celý komplex školy plno dalších vchodů. Název školy: Oulun Yliopisto neboli University of Oulu

Další části školy.
Pohled z oken školy na další část areálu. Škola je obrovská, všechny fakulty jsou na jednom místě a jsou spojeny hlavní chodbou která se různě klikatí, je zajímavé, že všechno důležité pro studenty je v jedné rovině. Žádné schody ani výtahy. Z hlavní 'chodby' vedou další sítě chodeb na které jsou napojena různá pracoviště, učrbny a kanceláře.

Takovými bagry tady pravidelně odklízejí snih z chodníků, cest a parkovišť. Silnice se zde nesolí, je na nich souvislá vrstva sněhu. Auta zde jezdí stejná jako všude jinde v evropě, jen mají všechna pneumatiky s hřebíky.

Budova s žlutými okny je můj panelák. Adresa Yliopistokatu 16 neboli Club 16. Zelená je 18ka ve které bydlí Jan a já tam mám saunu a prádelnu.

Správa kolejí má k údržbě budov jako služební auto tento Ford s radlicí. Jinak jak již jsem psal, ostatní auta tu jsou normální.

Club 16

Dneska jsme se rozhodli zucastnit 'chodbove party'. Kupujeme s Janem na pulky v Alko shopu lahev vodky Suomi 0,7l 32% za 14 eur (v marketech se tady prodava pouze alkoholicke napoje s obsahem do 5 procent, tvrdy alkohol se prodava ve specialzovanych prodejnach zvanych ALKO, nevim jakej to ma duvod, kdyz Alko shop je primo v supermarketu, jedine co me napada tak je to, ze tyto obchody se zaviraji uz myslim v 18:00).

Budova ve ktere bydlim na adrese Yliopistokatu 16 je prezdivana jako Club 16 (čti sixtýn) k memu ´stestí´ se party v klubu 16 obvykle konaji mezi 2 a 4 patre. Bydlim na tretim. Par akci uz jsem pres dvere slysel ale nebylo tady tolik lidi jako dnes. Probiha to tak, ze asi v 10 je plna chodba a neda se projit zadnym smerem. Je neuveritelny zmatek, kazdy se snazi seznamovat s kazdym, lidi krici, popiji donesena pivka... Kolem 11 prichazi mistni udrzbar a snazi se zahnat lidi do pokoju. Temer nikdo nereaguje a tak nasrane odchazi. Nektere apartmany jsou otevrene a party pokracuje i v kuchynich. Nakonec nechavam otevrene dvere i od naseho bytu. Puvodne jsem nechtel at je akce i unas ale jelikoz je na chodbe malo mista, musim rozsirit prostor.

Prislo mi to strasne zvlastni kdyz jsem si uvedomil ze v moji kuchyni kalime s celym svetem. Jsme tu s Italem Robertem, japonka Miwa, singapurka Tulip, namibijec Asser, americanka Kristin atd. Nemuzu si proste na to mezinarosni ptostredi zvyknout. Kolem pulnoci jde vetsina spat nebo jedou pokracovat do mesta. Mi s Honzou a s Kristine ze statu se vetreme do bytu na patre k francouzum. 2 holky a 1 kluk. Jsou uplne sileni. Holky tanci na zodlich, typek je uplne nasrot a pousti pisnicky z ipodu. Kristen po chvili odchazi ale mi si s Honzou uzivame ten skvely pocit kdy muzeme poslouchat jak se ti 3 francouzi mezi sebo ve francouzstine hadaji a pritom jedi testoviny s cukrem a tvarohem. Usmivame se a rikame si... To je tak drsne, chtel bych aby nas vzali mezi sebe. Presne jako v tom filmu Erasmus a spol.

Asi tak nejak vypada nase chodba

Pohled do jednoho bytu (je to 4 pokojac tak je tam vetsi kuchyne nez mam ja ve dvojce)

U nas v kuchyni, korejci, italove...

Asser, Roberto - Ital, kterej nosi kalhoty snad nejniz co jsem kdy v zivote videl (Januv spolubydlici, prijel sem aby se naucil anglicky, uci se teprve 3 mesice) a Dimitris

Seo a Sub, Farma lidového přátelství z Koree (dělám si srandu, v Jižní K. je demokracie)

Kristin z USA, Tulip, Miwa, Jan, a ten vysokej, nejbliz ke kamere, je taky cech, Lukas z Ostravy (perlicka dne: porezal si skarede palec, kdyz otviral plechove vicko na Stare Myslivecke, kterou si dovezl z domu).

Asiate uz pomalu na odchodu... sakra kdo je ten typek uprostred? Vubec nevim kdo to u nas byl...

Vetsina uz se rozprchla. Mike z Rakouska mezi schody.

Afterparty u francouzů (zleva, výslovnost v závorce: Berenice [Berenis], Marie [Marí], Henrice [Enrice])

Bufet

Skupinka

Moře

V neděli jsme se narychlo domluvili s Marcelem, že se půjdeme podívat k moři. Původně chtěla jet většina lidí do města a z tama pěšky (jenže to je tak stejně daleko jako jít pěšky z campusu). Jelikož sněžilo tak to všichni vzdali a zůstali jsem jen mi 2 slováci a 2 češi... je to asi půl hodinky chůze (ještě, že mám v mobilu GPS jinak by jsme bloudili daleko víc) dost hustě sněžilo tak to bylo celkem nepříjemné ale tepoty kolem nuly jsou v pohodě.

S trochou hledání jsme našli bílou planinu o které by se dalo říct, že je asi moře :) odhrábneme sníh a podtím žlutý led (asi písek) o kus dál už je tmavě modrý.

Chceme s Honzou přejít k nedaleké zábraně proti vlnám z velkých kamenů. Slováci mají strach. Snažím se je uklidnit. Pár finů nám říkalo, že tady někde nedaleko je ostrov, kde v létě jezdí trajekt a přes zimu se jezdí auty normálně přes led. Po 50 metrech uslyšíme nepříjemné duté puknutí. Trochu znejistíme, tak uděláme větší rozestupy a jdeme dál. Raději nevědět, co to bylo :)

Po cca 200 metrech jsme na hrázi. Dál už je jen Švédsko. Nic nevidíme. Jen bílou tmu. Led je zasněžený a jak sněží z bílých mraků tak obloha splívá s horizontem. Připadá mi, že je moře do kopce. Zpátky jdeme na jiné místo na břehu a přes březový les se vracíme do obydlené oblasti a domů. Na zpáteční cestě se stavujeme v hypermarketu.

Domů přicházíme za tmy... po čtvrté. Dozvídáme se, že se pořádá grilování. Před vchodem do 18ky je altánek s grilem, který může použít kdo chce. Nemám foťák ale je nás tu asi 20. Pozoruji jak jsou jednotlivé národy 'naučené' grilovat. Bohužel jsme nebyli připraveni tak se dělíme o párky s Tomášem ze sloveska. S němkou, jihoafričanem, slovenkou a řekem sedíme u ohně až do 8mi a přitom popíjíme slivovici z pleskačky a kecáme.

Kluci zkouší atrakce na dětském hřišti

Je tady strašně moc komínů...

Pozor, tady začíná moře... neznalý by si ani nevšimnul. V pravo je vidět hráz na kterou se rozhodujeme přejít.

Bílou tmou jdeme přes zamrzlé moře k hrázi. Nedokážeme odhadnout vzdálenost na druhou stranu ale dhaduji tak 500 metrů. Je to zvlášní ale v bílé tmě člověk naprosto ztratí orientaci. Připadá mi to, že jdeme do kopce (copak může být voda do kopce???).

Uprostřed vánice na hrázi. Po levé straně je Finsko, v pravo je Švédsko

Stopa od projíždějícího sněžného skůtru, který si zkracoval cestu po ledu a v pozadí všudypřítomné továrny.

Nějak takhle vypadají čtvrťě s rodinnými domky tady v okolí.

Nehápeme to ale výherní automaty jsou v supermarketu hned u pokladen.

Vycházka po okolí

zjistuji ze s tim psanim to nebude tak jednoduche.. neni moc toho casu, takze se budu asi min rozepisovat a vic vynechavat :) navic jeste k tomu ty fotky (ale samozrejme nebudu to tady zahlcovat desitkami fotek, vyberu jen ty povedene).

už ani nevím kdy to bylo ale jedno dopoledne (asi ctvrtek) jsme se domluvili s ostatními erasmus studenty, ze se pujdeme podivat kousek od naseho domu na jezero Pyykosjarvi. Byl to prvni den kdy svitilo slunce a byla videt modra obloha. Bohuzel slunce je tady tak nizko ze jsme ho nevideli. Je porad schovane za stromy, tesne na obzoru jako kdyz u nas zapada. Az na velke otevrene plose na jezere jsem ho poprve videli, presne v poledne bylo asi 2 prsty na natazene ruce nad okolnimi lesy :)

Jezero neni daleko, je asi 10 minut chuze od naseho domu. Jeho rozmery jsou cca 2x1 km. Bylo kolem -14 takze docela chladno a na jezere hodne foukal vitr. Napadlo me odkopat vrstvu snehu (cca 20 cm) a ukazat lidem z tropickych oblasti led. Pro nas to bylo prvni finske jezero, pro Manguse z jihoafricke republiky nebo pro Dimitrise to bylo poprve kdy videli led :D pripadalo nam smesne kdyz se Mangus snazil rozbit led pesti :) Navrhujeme s Xiehengem prejit kousek jezera na protejsi breh a podivat se jak to tam vypada. Kupodivu nikdo neprotestuje. Na druhe strane se prodirame rakosim a travou mezi typickymi finskymi domky. Vetsina pak pokracuje domu, mi s Honzou a slovakem Marcelem se jdeme jeste podivat na druhe jezero Kuivasjarvi. Je priblizne stejne velke. Kolem jsou rodinne domky, mola... vydavame se na druhou stranu nejkratsi cestou primo pres jezero. Jdeme ve stope od snezneho skutru ktera pozdeji odbocuje a mi si musime v 20 cm snehu proslapnout vlastni chodnicek... cesta nam zabrala tak 30 minut, chuze v hlubokem snehu je celkem unavna ale byli jsme na slunicku tak nam to nevadilo. Kdyz kolem 3ti dochazime domu tak uz se stmiva.

Obvykle je svetlo od 10ti do 4. Ale tma nam tady ani nijak nevadi.. je to sice trochu zvlastni ale maji tady vsude poulicni osvetleni (i na chodnicich v lesich, kolem jezer, vsude...) takze svetla je tady dost. Navic snih svetlo i dale odrazi takze je spis sero nez tma.

Tady jedna kýčová, foceno v pravé poledne tak si asi dokážete představit jak vysoko slunce je.

Památní fotka, poprvé na ledu a všimněte si v jakých botaskách tady chodí Tulip ze singapuru :) Dále je tu Joachim (DE) japonka a Dimitris

Chatka u jezera (v létě tady musí být pěkně)

Naše banda

Jezero Kuivasjarvi a domy v okolí.

Hospoda

Byli jsme se podivat ve skole, pekna moderni, rozsahla ale o tom az nekdy pozdeji. Dostali jsme snidani, kavu, caj... Pak probehla nejaka prednaska o tom jak to tu funguje a hlavne jsme konecne videli ostatni exchange studenty.

Predem bych se chtel omluvit vsem, kterym napisu spatne jmeno. Bohuzel radu exotickych jmen jsem nikdy neslysel a timto prosim prijmete mou omluvu.

Nejdulezitejsi byl asi vecerni pokec v nedaleke hospode (pivo kua drahe nejlevnejsi tocene 4dc=4eur, student 3,5e) dali jsme si jen jedno, pak jsme s Xiahengem skocili radeji pro plechovku 0,33l za 1E domu. Pote nasledoval kolotoc predstavovani a seznamovani.. Je to neuveritelne. Cekal jsem par lidi z evropy...napr spanele, polaky, nemce, slovaky... Ale tak mezinarodni prosgredi jako je tady... To jsme fakt necekali.

Co si tak matne vzpominam kdo s nami byl na pivu:

nasich uz vicemene znamych 6 nebo kolik singapurcu

2 kluci z JIZNI koree - Heungsub shin, Woong Seo

Asi 4 holky z ameriky

Holka a kluk z jihoafricike republiky - myslim, ze Markos a holku nevim (puvodem polka) Namibijec Japonka Par lidi z nemecka - Silke ze severu z hranic s danskem (otec prej rad jezdi karavanem) a typek odnekud ze stredu Litevec, taliáni (cca 4) a pak nejake Kummi finky - znam jen Karolinu and Maiju tak 5 nebo 6 cechu a slovaku (grrr nechapu co tady delaji)

Pak jsem jeste ve skole pri predstavovani zaregistroval rusko, slovinsko, belgii, naproti u stolu sedeli mexikanci...

Z te anglictiny jsem strasne unavenej... Vsichni mluvi tak dobre, pripadame si s Janem jako blbci. Pro nas je tak strasne tezke vyslovit jednoduchou myslenku... Stydim se za ceske skolstvi, ze nema vetsi kontrolu nad nasima jazykovyma znalostma. Jedini kdo mluvi hur jak mi je 1 korejec a honzuv novej italslej spolubydlici (uci se anglicky teprve 3 mesice).

Par fotek z hospody: spanel a singapurci

Finka Karolina, korejci Woong, Sub, japonka Maeo nebo tak nejak (nevim jak se presne pise) South Africa, ruka americanky, Dimitrios z Recka listuje nabidku karaoke pisnicek.

Z leva CR -Honza, Fin -Karolina, jihokorejci, Jizni Afrika - Markus, americanka, namibia, USA- myslim ze Kristine, Recko - Dimitrios, Slovensko - Marcel, Nemecko - Joachim, USA - Kirsten

Pokus o karaoke... vsechny ty holky ani neznam ale myslim Belgie, Nemecko, USA atd..

bar

olut Karhu - pivo Karhu