ON Blog: Long way up

Ahoj,

rozhodl jsem se napsat kratkou zpravu z nejdelsiho vyletu v mem zivote. Hlavne proto, ze si urcite nekdy rad zavzpominam a kdyz uz to pisu tak se rad podelim i s ostatnimi. Predem se omlouvam, ze pisi bez diakritiky ale vetsinu jsem psal v letadle na mobilu, tak se mi s tim nechce otravovat. Rovnez omluvte chyby a opakujici se slova. Cestina neni moje silna stranka. Uz oprava preklepu mi dala pekne zabrat.

3. ledna kolem 13:00 se "potkavame" s Honzou v Brne pred Grandem, stojime vedle sebe pred autobusem ale v davu se nevidime a pisem si smsky. :o) Posledni rozlouceni s nasima, slza ukapla a ladujem se do busu.

Autobus odjizdi na cas. Pro cloveka zvykleho na ceske drahy a brnenskou MHD je to luxus. Pro ostatni co jezdi pravidelne se Student Agency normalka. Kazde 4 sedacky automaticke vyklapeci lcd, film jde do sluchatek v cestine a anglictine (jako svetobeznik si poustim hned anglictinu) + dalsich 5 kanalu hudebnich stanic. Stewardka nabizi denni tisk, pro kazdeho nealko napoj (davam si horkou cokoladu, Honza kapucino). Pohodicka. Do Vidne prijizdime cca po 2 hodinkach, autobus ma zastavku v centru nedaleko Pratru, delam Honzovi pamatecni fotku. Je porve ve Vidni. Vyjizdime z mesta kolem obrovske rafinerky OMW. Vsimame si technologickeho reseni zasobniku o kterych jsme se letos ucili u Vincoura. Za pul hodinky jsme na letisti. Nejprve trochu zmatkujeme, hledame kudy kam ale slecna na informacich nam poradi ze mame plno casu Baggage Drop desk se otevre az 17:05 je asi 15:45. Profesionalne provadim Check In (tisk letenky) pomoci klubove karty kterou mi poslal Finnair, Honza musi rucne nacvakat svoje inicialy. Pak cekame, balime kufry do folie, predavame si lehke a tezke veci atd. Kufry odesilame a vaha ulazuje prekvapivych 17,5 kg ani se mi tomu nechce verit. Musi to mit pekne blbe serizene. Doma jsem navazil 24 kg, mohl jsem tak vzit daleko vic :( Cekame na odlet, v mezi pauze tlacime rizek, bagetu... Rentgeny jsou otevrene. Ja prochazim ok, Honza zpusobi poplach a je zkontrolovanej odhlavy az k pate. Letadlo 10 min zpozdeni, odlet 19:15. Vsimam si namrazy na kridlech. No odlet, rolujeme asi 10 minut pres vsechny pristavaci plochy a parkujeme vedle letadla lufthansa na obrovske osvetlene plose. Prijizdi Elephant (cisterna s obrovskym ramenem a s tryskou na konci). Nase kridla dostavaji nastrik nemrznouci kapalinou. Asi to bude pekne svinstvo nebo nevim proc to delaji tak daleko od budov letiste. Za nama cekaji dalsi 3 letadla. Je tady frmol.

Parametry letu co jsem zahledl na monitoru nad hlavou:

Airbus A319

Venkovni teplota -61°C

Vyska 11389 m

Rychlost 829 km/h

Doba letu 2:30

Vzdalenost VIE-HEL 1492 km

Finsko cas +1 hodina oproti CR

Co me prekvapilo tak uz 25 minut pred pristanim (150 km) pred Helsinkami, jeste nad Rigou zacina letadlo brzdit a klesat. No z tech 11 km na nulu je to celkem sesup. Obcerstveni i vyhledy na osvetlena mesta luxusni. Zkousim kafe s mlekem (to az si prectou nasi) bagetku, juice i coca colu.

V Helsinkach vidime, ze Dimitriuv let jede ze 14ky (taky erasmus student, ale z Recka, leti stejnym smerem jako mi ale jeho letadlo odleta 4 minuty pred nami). Jdeme se tam podivat cca 0,5 km pres cele letiste Vanta. Uz z dalky typuji jestli tam je nebo ne. Vybiram opaleneho typka s brylemi a asi 10 cm bradkou. Oslovujeme ho a napoprve se trefujeme. Je na ceste uz 20 hodin. Atheny-Amsterdam-Helsinky. Loucime se s tim, ze se potlame v Oulu a pojedeme taxikem spolecne pro klice a na koleje.

V helsinkach nastupuje cca 25 lidi do letadla pro 120. Vyuzivam toho a sedam si az za Honzu do zadni casti k okynku, rada 18A. Za nami uz je jen cca 10 volnych rad. Letadlo ma zpozdeni odmrazovaci mamut si pul hodiny chysta chobot nad kridlem a porad nic. V letadle sedime snad 30 minut nez pusti na kridla ten svuj fridex.

Startujeme 0:45 Helsinskeho casu oproti puvodnim 23:59.

Pristani 1:40

Airbus A320 novejsi ale pripada mi mene komfortni.

Doba letu 55 minut

Vzdalenost 420 km.

Oulu venkovní teplota -16°C

Steward je protivnej, jidlo nerozdava a za colu chce 2 Eura tak si davame jen kelimek juice.

Na letisti ceka domluveny taxikar s nasimi jmeny na listecku a s Rekem Dimitriosem za zady. Sedam si dopredu, kabina sviti jak v letadle, krasny mercedes, automat, paluba drevo, komplet v elektrice. Zatacky rezeme po zasnezene silnici stylem, ze cekame, kdy se podvozek utrhne. Jakmile se priblizime ke krizovatce tak nam automaticky skace zelena a behem toho nam ridic vyhleda pres mobil na internetu cas vychodu a zapadu slunce (10:32 - 14-40) Zastavka u Karoliny, ktera nam dava klice od bytu a instruktazni obalky. Kousek pred domem vypina ridic taxametr, protoze castka uz presahuje domluvenych 20 eur na hlavu. Zastavuje primo pred vchodem. Bereme kufry a loucime se. Kazdy ma jiny vchod. Az v prvnim patre si vsimam, ze dum ma i vytah tak se jeste 2 patra svezu vytahem. Klepu na dvere, odemykam, nesmele vchazim. Znovu klepu a pooteviram prvni pokoj. U televize usina novy spolubydlici Lasse. Opatrne oteviram muj pokoj. Nevim jestli ho mam sam pro sebe nebo v nem nekdo spi. Je prazdny, spartansky vybaveny ale cisty a jen jedna postel... hurra, nikdo dalsi neprijde. Sprcha. Potom vyleza ze sveho kutlochu Lasse, mensi typek s nesportovni postavou a hrbem na zadech, na sobe slipy a cerny triko s obrazkem sve oblibene metalove skupiny. Typickej pocitacovej paran a programator. Davam mu kodove oznaceni Troll. Ukazuje mi jak funguje zamek na dverich (treba nekdy pozdeji vysvetlim)... Jdu spat je 2:30

+ plus dne: prezli jsme. Jinak je jich strasne moc, ale finsko bude asi hodne pred nami. Z letadla vidime, ze jsou osvetlene i silnice mezi mesty...

- minus dne: Honza celou cestu lituje ze na letisti ve Vidni kvuli vaze a mistu prelil slivovici ze skla do pomackane petlahve.

Posledni fotka v CR