Dnešní příspěvek je z cesty do Petrohradu. Bude to o tom, jak jsme zkusili ruský kaviár, jak jsme se skoro svezli metrem a jak jsem se svezl metrem dvakrát sám.
Zážitku je nepopsatelně. První datum naši cesty do Petrohradu bylo kvůli ledu na moři zrušeno. Ano, do Petrohradu jedeme výletní lodí. 1 noc na lodi tam, 1 zpátky a 2 noci v hotelu Moskva. Navíc je naše cesta díky cestě lodí bez víz, takže zase trochu ušetříme. Vízum stojí kolem 1500 Kč + je k tomu potřeba ještě zvací dopis ruské strany, no prostě samé nepotřebné věci.
Situace s ledem by tedy měla být vyřešena. Ovšem led je na moři porad. Lodě mají od ledoborců jen projetou cestu sirky 200 - 300 metru a všechny jedou v koloně za sebou. Při poslední cestě byla naše vyletni loď Princess Maria 8 hodin uvězněna v ledovém sevřeni.
Nicméně 30.4. Jsme se vydali na cestu. Ostatní studenti jedou z oulu autobusem. Mi jsme to trochu překombinovali a tak s Honzou a Sandrou 23:59 sedáme na vlak a čekají nás v 8:40 Helsinky (cesta byla hoodne dlouhá. Moc jsem se nevyspal, protože jsme si vzali ten nejlevnější vlak a to je jen o trochu lepší než naše CD. Bohužel tady neexistuji kupéčka, takže neustále někdo chodí a sviti světlo. Mohli by jsme si připlatit za 3 lůžka v spací kabině ale to by bylo +27 eur na hlavu.
Na nádraží v Helsinkách už to známe. Poflakujeme se po obchodech a ve 12 si dáváme poradnou porci v univerzitní jídelně (samozřejmě za studentských 2,5 eur)
Sviti sluníčko tak posedíme u katedrály a pomalu do přístavu.
Náš parník nakládají, dokonce i 2 autobusy, kterými přijeli studenti z Oulu a dalších mest najedou do lodi. Po celé 3 dny nám budou v Rusku k dispozici. V odbavovací hale se potkáváme se zbytkem lidi z oulu, zdlouhavě vyřizujeme formality (kopíruji si naše pasy, dostáváme karty na otevření kajuty, vyřizuje imigrační formuláře atd). Hurá na loď. Jako jediného z naší skupiny si mě odchytí celníci a musím jít do tajné místnosti pod rentgen stejně jako na letišti. Nevím proč si vybrali zrovna mě. Samozřejmě máme ty nejlevnější kajuty v podpalubí, tím myslím opravdu v podpalubí, ještě pod patrem pro auta a naklad. Nicméně kabinka je pěkná, celých 9m čtverečných pro 4 lidi, koupelnička, wc, jak se dalo čekat, tak žádné okno. Pravděpodobně jsme někde na nebo lehce pod úrovní hladiny.
Abych vám popsal ten náš Titanic par technických údajů:
- MS Princess Maria
- vyrobena 1981, poslední rekonstrukce 2007,
- 9 pater, 166 metrů délka, 4 výtahy, max rychlost 22 uzlů (asi 40 km/h)
- kapacita 1650 lůžek, 305 aut.
Postupně prozkoumáváme zákoutí lodě. Sauna, bazének na 4 tempa, casino, restaurace diskotéka kinosál, stylová hospoda, klub s tanečním parketem a dutty free shop s hodně zajímavými cenami alkoholu.
V Helsinkách v přístavu žádny led nebyl ale jak jsme se dozvěděli tak kry pouze odval vítr na more. Při našem návratu byly kry opět zpátky v zálivu. Na moři jedeme uprostřed ledu. Vlastně jsem žádné moře neviděli. Jen jsme se prořezávali krami a ledovou tříští.
Trochu popíjíme a končíme na diskotéce. Je to zvláštní, když se člověk podiva z okna a kolem jen led. Spí se dobře, i když kry, které dřou bok lodi dělají nepříjemný hluk. Jak by se dalo předpokládat, tak tento hukot je slyšet pouze v našem patře, trochu to připomíná podpalubí ve kterém bydlel Jack v Titanicu. :) V dražších kajutách, s oknem, je ticho.
Přístav v Petrohradu nás vítá ošuntělým nápisem Leningrad. Jsme na přídi na nejvyšší palubě a pozorujeme ruch přístavu, velké nákladní lodě, jeřáby, kontejnery, vlaky... Tohle je druhy největší přístav v Evropě (po Amsterdamu) takže je to tu fakt obrovské. Jeřábů je tady tolik, že to snad ani nejde spočítat.
Balíme a asi hodinu čekáme ve fronte na kontrolu. Čekáni nám zpestřuje partička muzikantu. Moc pěkné přivítaní, ve Finsku nic takového nebylo. Budova terminálu je v okázalém betonovém komunistickem stylu s vysokou vezi a hvezdou nahore. No ale par detailu tady nesedi Terasa nad vstupnimi dvermi pripomina dalnicni viadukt a celkově si pripadam tak nejak jako u nás, nic přepychového jako ve finsku. Nasleduje okruzni jizda mestem s asi 6ti zastavkami - St Isaac cathedral, Aurora, vyhlidla na nevu, Cathedral of spilled blod (pravoslavná, vypadá podobně jako slavný chrám Vasila Blaženého v Moskvě) atd.
Ubytováni jsme v obrovském podlouhlém hotelu Moskva. Jen na našem patře je 139 pokojů. Celkově je v celém hotelu 739 pokojů!!! Bohužel naše jsou až na konci chodby (cca 200 metrů. Je to opravdu hodně daleko a chodba je nekonečná. Na tu vzdálenost by se dalo dobře trénovat střílení ze sniperky. Hotel je pekny, zrenovovany, dveře jsou na elektronickou kartu atd. Večer jedeme busem do města a na večeři + noční procházku po centru. V restaurací zkoušíme boršč i palačinku s kaviárem. Kaviar je opravdu hnusnej. Nebo nevíme jak to jíst, jestli se mají ty kuličky polikat celé tak je to jako třeba spolknout rybíz s rybí příchuté. Pokud se mají rozkousnout tak je to snad to nejhnusnější co jsem kdy jedl. Asi nejsme tak bohatí aby nám chutnal.
Meeting point autobusu zmeškáme se Sandrou, Honzou a Zuzkou ze slovenska kvůli špatně nastavenému času o hodinu. V petrohradu je + 1 hodina oproti finsku takže vlastně + 2 hodiny oproti CR. Rozhodujeme zkusit metro. Za 25 rublu kupujeme zetony a jdeme do podzemi. Jelikož je mesto postavene na písku v delte reky Nevy tak ho museli zakopat trochu hlouběji než by jsme čekali. Než se rozkoukáme tak už nás přísná bacharka do metra nepustí. Poslední vlak nám ujel před nosem. Zpátky ponekonecne dlouhém eskalátoru. Druhá možnost je taxi. Ptáme se řidiče s nápisem taxi na autě a ten říká 500... To nikdy. Asi patří k těm dražším společnostem. V rusku není povinná oficiální taxislužba takže vlastně kdokoliv kdo má volné místo vám může zastavit. Zkoušíme mávnout jak ve filmu. Během 3 vteřin u nás stojí stará omlácená lada. Vypadá podezřele ale prej je tady takove taxi normalni. Diskutuji o cene. Hotel Mockba! Kolik? 150! Daj! Platím předem a sedám do předu. Chci se pripoutat, mechanismus pasu nefunguje a řidič taky není připoutány. Honza na mě zezadu: co děláš, v rusku se nepoutá :) jízda hrůzy kdy se proplétáme mezi 3mi pruhy rychlostí 60 až 70 mi zkrátila život asi o 5 let :) v jednom okamžiku jsem myslel, že se rozstřelíme protze prednami jedoucí volha znenadání zabrzdila a řidič začal bez blinkru parkovat. Na hotelu usínáme u TV kolem druhé. (mimochodem na pokoji je stejná televize grundig co měla babička).
Na snídani jdeme v 8:30, klasicky bufet, salámy marmelády, saláty, nějaká podivná krupicová kaše, ovoce, špagety s koulema, koláčky atd...
Kolem 9:30, no vlastně po 20ti minutovém čekání na mexicany vyjíždíme do městečka Puskin. V Plánu je Kateřinský palác s Jantarovou komnatou. Městečko je asi 30 km od našeho hotelu. Cestou po dálnici nás průvodce upozorňuje na nepříliš zajímavou strouhu s desítkami dřevěných křížů. Za 2 světové války tady vedla frontová linie, kdy německo 872 dní udržovalo blokádu petrohradu.
Kateřinský palác je honosné sídlo modrobílé barvy, skládá se z hlavní dlouhé budovy a pár přilehlých statků a zahradních pavilonů. V okolí je také velký park, bohužel zakrytý půlmetrovou vrstvou sněhu.
Věci do šatny a jdeme na prohlídku. Naše skupina (2 autobusy asi 70 lidí by měla být rozdělena k 5ti průvodcům. Honza byl v první. Já se Sandrou jsme byli ve třetí ale postupně focením a zdržováním jsme se na konci propadli až do poslední páté). Je tady celkem nával v jednotlivých místnostech se tlačí jedna skupina za druhou.
Palác je skutečně monumentální. Po schodišti vstupujeme do prvního obrovského sálu. Je to ten největší a docela mi to vyrazilo dech. Všechno je ze zlata, křišťálové lustry, zrcadla, na stropě obrovská malba... moc pěkné a tak se to opakuje i dál, komnata za komnatou. V celém paláci je přes 200 kg zlata. Téměř v každém sále je přísná ruska, vždy je to taková typické panimáma, všechny zamračené a jakmile se jen nakloníte nad mlíko tak už vás peskují, že prej tohle se jako nesmí. Dostávám vynadáno asi třikrát. Procházíme celé patro až se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, k Jantarové komnaťe. Už před vstupem nás varuje cedulka NO PHOTO. V malé místnůstce se docela mačkáme. Ital Roberto si zákazu nevšiml a suveréně fotí. V davu ho hlídačka nevidí. Nedá mi to a od pasu naslepo pořizuji taky pár fotek (:
Po prohlídce obcházíme zámek a postupně se trousíme kolem suvenírů k autobusu. U stánku si se sandrou kupujeme za 40 rublů 2 pirožky. Je to koblihové těsto s uvnitř rozemletým masem ale má to takovou divnou chuť. Čekal jsem něco lepšího dávám ochutnat i Honzovi, no skoro to ani nedojím.
Zpátky jedeme přes Moskevskyj prospekt (prospekt znamená ulice, nebo magistrála) Obrovské komunistické památníky nás vítají při příjezdu do města. Je tu i 10ti metrová socha stopujícího lenina.
A jak to vlastně v Petrohradu vypadá? První věc co vás překvapí, tak je to doprava. Všude je neuvěřitelný provoz, auta jezdí z pruhu do pruhu, troubí... Všechny auta jsou taky neuvěřitelně špinavá. Mnohdy mají čisté jen přední sklo. Je to proto, že v zimě se tu nepoužívají pneumatiky s hřebíky jako ve finsku ale led se sype pískem. A vozový park? Jsou tu standartní auta střední třídy, pak je zde spousta žigulíků a volh které jsou nejvíc omlácené a taky je zde neuvěřitelné množství super luxusních SUV většinou černé barvy se zatmavenými skly, Infinity, Range Rover, Toyota Landcruiser, Porsche Cayenne atd. A tito řidiči jezdí úplně nejhůř. Několikrát jsem viděl kdy v 70ti kilometrové rychlosti začne suv troubit a v plné rychlosti proletí křižovatku bez sebemenšího přibrždění. Jo a mimochodem, za celou dobu jsem potkal pouze 1 odvážného cyklistu na kole Author.
V centru zastavujeme u Něvy, náš ruský průvodce tam domluvil svému známému kšeft v obchodě se suvenírama, nás nalákal na to, že dávají vodku, čaj, kávu zdarma (mluvil s náma anglicky ale když jsme tam přijížděli tak volal a rusky se domlouval, něco jsem vyrozuměl, protože jsem seděl hned za ním). Vodku měli zadarmo, protože suveníry byly drahý jak prase.
Poté jedeme ke katedrále sv. Isaaca. Někteří mají obědnanou prohlídku za 15e (dát 750 za prohlídku bylo trochu moc tak mi jsme si to nezaplatili) na místě zjišťujeme, že vstupné vychází v přepočtu asi na 5 eur (chudáci ti co platili plnou cenu) no ale dovnitř se nám stejně nechce tak si kupujeme za 100 rublu (60Kč) lístky na ochoz kolem věže katedrály. Katedrálu stavěli 40 let a je to druhá nejvyšší pravoslavná katedrála na světě. Má 101,5 metrů, nejvyšší je v Moskvě 103 m. Impozantní budova je nejvyšší v celém staréme centru petrohradu. Už v carských dobách nebylo povoleno stavět budovy vyšší jak katedrála. Město je na rovině a všude kam dohlédneme je jen město, nic jiného. Bydlí tady taky přes 4 miliony obyvatel. Později jsem se bavil s naším ruským průvodcem a on říkal, že tady chtěli postavit na břehu Něvy mrakodram, 600 metrů vysoký. Nemělo to být sice ve starém městě ale i tak velmi blízko. Zvedla se proti tomu vlna protestů a až prezident Putin to musel zastavit. Nyní je ten plácek opět naprodej. Pamalu se scházíme u autobusu a vracíme se na hotel. V marketu pod hotelem kupujeme za 190 rublů na večeři grilované kuře a veku, konečně se pořádně najíme. Sandra má v 7 balet, mi máme s Honzou vyhlídkovou jízdu limuzínou s ruským šampaňským. V 7:20 se sandra vrací, že prej balet začíná v 7 a doprava do divadla je individuální. Nikdo jí to neřekl. Před hotelem s ní stopuji taxík, cenu usmlouvám na 240 rub. Je to taky přes celé centrum. Ještě se asi 2krát musíme zeptat než divadlo najdeme. Přišla tam přesně o hodinu později. Na cestu zpět zkusím své štěstí v metru, snad budu mít tentokrát štěstí. Cestou procházím kolem kanálů, připomíná to tu Benátky. Taky je petrohrad přezdíván Benátky severu. Nejbližší stanice je přesně ta, kde jsme se včera byli podívat, takže už jdu po paměti. Na hotel se dostávám 20:55, za 5 minut máme sraz na limuzínu. Dostáváme Hummer, ve vnitř je nás asi 20. Pijeme šáňo (bylo pro nás asi 10 lahví) 3 zastávky ve městě a pak jdeme do klubu na párty. 2 stage + klidný bar. Celkem pohoda. Já se dávám do řeči se 2ma ruskama, Alenka a Nasťa, studují Avioniku nebo tak něco. Alenka je z Novosibirsku. Vlak tam prý jede 3 dny :D V česko anglicko ruském dialogu se tam zapomenu jako poslední exchange student. Poradí mi metro (které už znám). Na hotel se dostávám skoro až v 6.
Po snídani máme v 11 odjezd do Zimního paláce - neboli Ermitáže, jedna z největších galerií na světě. Je to komplex asi 7mi budov a kdybychom si chtěli každý předmět prohlížet 1 minutu tak nám to bude trvat 70 LET!!!! Je tu také druhá největší kolekce italského umění, největší kolekce je v Itálii. Vše krásně zdobené, obrazy od Picassa, Leonarda, Michelangella atd. a v každé místnosti opět přísná hlídající důchodkyně. Asi 2krát se nám podaří spustit alarm, to když se moc nakloníme k plátnu když si chceme prohlídnout nějaké detaily. Strávíme tu přes 3 hodiny. Poslední návštěva centra, oběd v sushi restauraci (jím těstoviny hůlkami), poslední suvenýry a odjíždíme zpět na loď.
Všichni jsou unavení ale přece nepůjdeme spát. Večer si Sandra zkusí zazpívat Britney Spears v karaoke (no ještě že jí ten DJ tak hodně pomohl. Zbytek večera popíjíme pivo s mexikáncema. Ještě kupujeme v Duty-free shopu na lodi zásoby na doma. 1 litr 60% Koskenkorva vodky za 10,5 eur. Ve finsku se taková vůbec nesmí prodávat. To co má víc jak 50% alkoholu je považováno za drogu. Později v alku kontroluji finské ceny a 38% koskenkorva, 1 litr stojí ve finsku asi 40 Eur, takže tahle by stála alespoň 60.
Ráno jsme na lodi jako poslední. Už jsme mysleli, že nás z pokoje vyhodí uklízečka. Pasová kontrola trvala v rusku dlouho tak si tady ve finsku dáváme na čas. Procházíme si opět Helsinki, opět pořádný oběd v univerzitní restauraci, opět obchody a opět dobře známé nádraží. Nakupujeme svačinu do vlaku, až později si všímáme, že jsme si na pití koupili jablečný cider, něco jako mošt, má to 0,7% alkoholu, sakra néé mi se toho alkoholu v té krvi nezbavíme. Ve 3 hodiny sedáme na Pendolino do Oulu. Cena je jen o 5 eur vyšší, takže příště už jedině tím. Většinou jedeme kolem 160ti km/h a na pár místech frčíme i 199 km/h. Doma jsme po 7 hodinách. Kolem desáté jsem na pokoji. Téměř ve stejný čas jako lidi co jeli autobusem, ale z Helsinek vyjížděli o 4 hodiny dřív.
